Každé dítě má v určité fázi svého „stálého hosta“ – kamaráda, který je doma víc než vlastní sourozenci. Chodí s vámi na oběd, sleduje večerníček, někdy už i zná kód od Wi-Fi. Rodiče to nějakou dobu nechávají být… až do chvíle, kdy máma pronese tu pověstnou větu, po které se návštěva začne tvářit, že vlastně jen něco zapomněla a hned zas půjde.
